Popis
Hudba nemá meze, zvláště na Etnofestu, ze kterého pochází tato nahrávka. Kapely Jablkoň, Létající koberec, Ba-to-cu, Ghymes a Kale s Věrou Bílou jsou spojeny tajemným poutem rytmů, obepínajícím snad celou lidskou Zemi.
Vše ostatní může být jiné. Vždyť dadaistické písně kapely Jablkoň jsou světem samy v sobě. Mají vybroušenou formu, ovšem zevnitř se proměňují díky šamanském brukotu zpěváka Michala Němce, pulsují v jakýchsi molekulárních srážkách kytar a basů. Úvodní píseň Ulánbátár je už podle názvu řízený hudební chaos. Čitelná melodie v písni Námořnická se rozpadá v řevu Jo-ho-ho „námořníků”, na chvíli se ztrácí v bušení rytmů, ale formu písně kapela vždy udrží. Když připočítáme absurdní i situační humor, hravost a muzikantství, lze Jablkoň dosadit na jakýkoli festival.
Na vytleskávaný rytmus jablkoního Aplausu na rozloučenou navazuje sestava Létající koberec, která se nahrávce Yourney vyváže z písňové formy. Skupina kolem bubeníka a kytaristy Petra Piňose rozprostřela dunivé tkanivo, jež pulsuje jedenáct minut. Po tomto hypnotizujícím mostě se kapela dostane k písním Isis nebo Dejavu, ze kterých sálá tajemná romantická krása zapomenutých říší.
Formace Ba-To-Cu, kterou vede učitelka tance Monika Rebcová, má nejblíž k africké hudbě. Exotická, strhující poezie bubnů, nástrojů s názvy djembe, dundun či kenkeni, má jen jinou formu, ale společně sdílenou radost. Na Etnofestu skupina ukázala lidovou hudbu, vykostřenou takřka na rytmické struktury.
Jakýmsi opakem, nikoli protikladem, je muzika maďarské kapely Ghymes. Její vzdušná magie vychází z regionů Karpartské kotliny. Hudebníci prošli rockem, klasikou i folklórem, než narazili na poklady etnické hudby, které začali rozvíjet po svém. Podobně jako jazzmani se dobrali k fantaziím houslí, volně poletujících nad lidovými kořeny, nebo dokáží vyvolat spontánní muzikantskou veselici v „balkánské” skladbě Rege.
Poslední interpret Etnofestu, Věra Bílá a skupina Kale, pokračuje v romské tradici života v hudbě. Muzika plyne jako kočovný a pospolitý život, aniž by muzikanti zkoumali, co se s jejich hudbou během věků ve střední Evropě stalo. Název rompop, který jim pomáhala vymyslet Zuzana Navarová, je přesný. Kale se opírají o hlas své zpěvačky a neodolatelnou souhru kytar. Mohli přibrat další nástroje, ale takhle je to lepší. Z křehkých záchvěvů strun šlehají plameny vířivé taneční hudby, line se z nich táhlá atmosféra balad.
A jsme na konci. Uvědomili jste si, že jsme obešli kus světa?
Vladimír Vlasák
